Behaviorální terapie a odvaha poznat sám sebe

Autor: Irena
Datum: 09.04.2014

Když člověka tlačí cosi v botě ví, jak se má zachovat a co udělat. K poznání toho tlaku stačí pár kroků. Ví, že se má vyzout, vyklepat botu a znovu si ji nasadit. Pohodlí při chůzi je důležité.

Když člověka tlačí cosi v životě, mohou následovat podobné návyky. jenže " chybička se vloudí " a najednou je jasné, že navyklé chování je nevhodné, a proto od tlaku nepomáhá a komfort ve vztazích, ve vlastních emocích a nakonec i ve zdraví je ten tam. Behaviorální kognitivní terapie nabízí řešení krátkých a dobře celistvě postavených léčebných kroků, co pomohou rozbolavělé duši. Kdyby se dala terapie přirovnat k tanci, pak by to  mohlo být podobné. Jakmile se naučíte jiné kroky, už nikdy nebudete tančit správný tanec na správnou hudbu. Podobně je to s lidským chováním, které se mnohdy udržuje navenek i uvnitř jako podivný tanec, ačkoliv je zřejmé, že vede spíš do kotrmelců a  do zkázy.Chybující však sám neví, kde dělá chybu a nevidí ani svoje chybné myšlení. Přece se to tak naučil a tak to MUSÍ platit. Emoce se dají také " do pochodu " a vznikne zmatek, který způsobí ještě větší a hlubší potíže. V mezilidských vztazích se takových situací, kdy se můžeme dostat do úzkých pro vlastní nesprávné , ale zažité chování, přihodí nespočet.

Kdo v sobě najde odvahu a má dobrou motivaci změnit své myšlenky a i svoje chování a chce spolupracovat s terapeutem, který zná metodu KBT - kognitivně behaviorální terapie, ten už má napůl v kapse vítězství nad nepříjemnostmi a tlaky života. Kdo se naučí tuto metodu vědomě ve svém životě používat, může si být jist, že dostal mnohem lepší průkazku totožnosti než je " občanka " s jeho fotografií. 

Metoda je dost příkazová, a proto v krátkém čase přeučí člověka myslet  a vnímat sebe i problém jinak. A i když se zase třeba objeví, umí ho  postupně a  samostatně, i když nejdříve pod vedením teraputa, nakonec dobře vyhodnotit a  snadno vyřešit.

Každý člověk má právo na štěstí a také na svobodu.Naučit se žít šťastně a svobodně tak, aby  to přinášelo užitek všem, je umění.  Zdokonalit se v umění poznávat sám sebe a studovat své chování ve společnosti podmíněně, to umožňuje právě kognitivně behaviorální terapie.Jakmile toto umění neovládáme, pak člověk žije tak, že jeho štěstí a svoboda jsou víceméně nezřízené bláznovství. Dopady na vlastní psychiku, ale i na psychiku okolí, mohou být nepříjemnější než cosi v botě. Nepohodlí takového chování zabraňuje člověku dojít i k běžným cílům v klidu a bezbolestně. Tento druh terapie je čistě vědecký a vychází z psychologické vědy a zaměřuje se na samostatnost člověka. 

 Ne, ne, nejsme všichni stejní. Ale jsme si v mnohém podobní, a tak  vyjít ze zkušeností, z těch dobrých a konstruktivních, je možné. Kognitivně behaviorální terapie je výuka zkušeností a nových dovedností při práci s vlastní psychikou a emocemi. Rozpoznávání svých barev a kroků, které jsou k těm barvám vstřícné.

 KBT může pomoci při depresi, úzkostných poruchách, disociačních poruchách, v manželských a rodinných krizích, při poruchách příjmů potrav, sexuálních dysfunkcích, při závislostech na návykových látkách,  při schizofrenii,  při bipolárních poruchách, při poruchách osobnosti a  mentálních poruchách i při tělesných onemocněních. Múže pomoci dětem i dospělým.

 

0
Váš hlas: Žádné

Rok Saturna 2014 vystřídá optimistický rok Jupitera 2015.

V roce 2015 se o podle chaldejské řady viditelných planet přihlásí o slovo optimistický, velkorysý, ohnivý Jupiter. Seřazení jde směrem od nejpomalejších k nejrychlejším planetám – Saturn, Jupiter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur a Luna.
Astronomický, nový rok začíná vstupem Slunce do znamení Berana, jupiterský rok tedy začíná právě v tomto období (20.03.20...

Při fotografování celé police lidských mozků uložené ve skříni na University of Texas pro práci na své další knize, Adam Voorhes, narazil na skutečně unikátní nález: mozek, bez záhybů. Zatímco všechny znovuobjevené mozky jsou znetvořené nebo abnormální nějakým jiným způsobem, mozek s tak málo záhyby a drážkami...

Rozvedení rodiče, prarodiče, celé rodiny, kde se partneři donekonečna nedovedou dohodnout o dítěti. Komu to dítě patří?! Kolik podobných příběhů ! Kde je chyba?

Matka i otec si na dítě dělají nárok jako na majetek a také s ním tak zacházejí a jednají. Když se jim hodí, účelově ho využijí, většinou skrytě, ve svůj prospěch. Dítě je často jen dobře nebo méně udržovaná smutná loutka - figurka při šachování o vymáhání p...