Výsměch vesmíru

“Consciousness is only possible through change; change is only possible through movement.” 
― Aldous Huxley, The Art of Seeing

Jsou dny, kdy se nepodaří skoro nic. Ačkoliv si člověk připadá perfektně vyladěný, jeho energie  v prostoru, kde se zrovna pohybuje dostává jeden bodyček za druhým. Vnitřně se můžeme citit báječně. V pohodě. Skvěle. A okolí na to reaguje úplně opačně. Jak je to možné ? Kde hledat chybu? Nikde. Je to taková hra s vesmírem. Vesmírná výměna. Vesmírné špeditérství. Vy podáte, vesmír zpracuje a dodá. Nejdříve to dopraví do sfér, kde je vaše energie potřebná, tam se doplní v místě, kde chyběla, kde byla nerovnováha a zpět se vám vrátí to, co zrovna bylo k vytěsnění. Je to spravedlivé? Je! 

To, co se po člověku ve skutečnosti požaduje, je flexibilita a pružnost. Vysílat pohodu vyžaduje také  mít sílu přijímat nepohodu. Výsměch vesmíru funguje. Na obou stranách stejně.  On se občas vysměje nám a my pak zese jemu. Je to fyzikálně etický kontrakt. Nikdo není ani úplně černý a ani úplně bílý. Ani vesmír. Jsme  mu podobní. Tak tedy...občas se nadechněte, vyplázněte jazyk a namiřte do vesmíru svou energii vnitřní nespokojenosti. Všechnu černotu, co ve vás přebývá.

Však on už si s ní poradí.

Nespokojenost se v člověku nesmí zakořenit. A poslat ji na pořádnou očistu do dalekého vesmíru, to není mission impossible. To je život v pravdě.

Copak by to bylo za rovnováhu, žít jen ve světle a nebo jen ve tmě?

Život je věčný koloběh a záleží jen na tom, jak to kolo zrovna běží. Běhat pořád po stejných cestách jako myška v tréninkovém kolečku a nebo stoupat po spirále s celým vesmírem? Ten  jednoduchý pohyb rukou a vypláznutý jazyk pohne i s vesmírným vědomím, věříte? Budu se těšit, až  ta vyzářená a proměněná nespokojenost ke mně z vesmíru zase doletí jako pokoj, mír, klid a pohoda.Vyzkoušeno a zaručeno! A nejsem sama...  

Irena Kamín Chloubová