Jak na mykotická a plísňová onemocnění? Půjdeme li na takovou situaci z pohledu energie, musíme se potkat s úskalím - Co jsem nedokázal překonat ? Co mi teď blokuje proudy konstruktivní energie?
Co už víme!
Plísně a mykózy se lépe množí v prostředí vlhkém. A podporují je všechny cukry.
Co možná nevíme ?
Stav mysli a emocí, který oslabí imunitní systém, kdy dojde k napadení plísní nebo mykózou je zahořklost.
Co s sebou přinese tahle protivná nákaza dál, to snad ani nezmiňujme.Obtíže se mohou projevit leckde na těle i na duši.
A jak na to jinak?
Energie na odstranění zahořklosti je barevně srovnatelná s rudou barvou, která se chvílemi zdá být až nahnědlá, vínová a nebo oranžově rudá. Spektrum červené se prolíná. V člověku taková energie způsobuje sklony k výbuchům. A ten vpravdě pořád pak “soptí”. Je to proto, že bytost se snaží ze sebe dostat pryč energii zahořklosti, otrávenou vodu, která podporuje plísně.Vztek a zlost jsou na denním pořádku. Plísně je třeba zahubit!
Jenže po takovém výbuchu nastává vyčerpání a člověk se dorazí nějakou sladkostí, pečivem a nebo alkoholem. Úplně špatně ! Taková mlska zase podpoří vnitřní prostředí pro bujení plísní a mykóz.
Stavy, kdy se nacpeme čokoládou, chvíli se máme fajn a pak se zase vztekáme, jsou typické zvláště pro ženy. Hysterie však není jen jejich doménou, podobně se chovají i stejně postižení muži.
O čem ale zahořklost svědčí?
Kde jsme sešli z cesty štestí, pohody a spokojenosti?
Kde zůstal klid a mír, rovnováha duše?
Hořkost je spojena s určitou melancholií. S pocitem, že udělat definitivní krok je těžké a zápletky z minulosti a minulá rozhodnutí stále hrají svou významnou roli v přítomnosti. Přeladit se na novou situaci je pro člověka mnohdy obtížné. A tak trochu “ plesniví “, tam i tady, jako starý chléb odložený v uzavřeném chlebníku.
Všechny změny vnímá se zvýšeným stresem a snadno se u něj stupňuje vnitřní labilita Stačí i nepatrná náhlá změna a je vykolejený.
Je jako ořech v pevné skořápce, kterou není snadné otevřít. Vnitřní jádro chce ven, ale nemůže. Je tak obtížné znovu dát život nové rostlině. Je už z toho skoro venku, ale zároveň je ještě hodně uvnitř.Raději se podvolí a zůstane tam. Ve skořápce je bezpečí. Tam už to zná. Co na tom, že vysychá a nebo podlehne plísni. Hořkosti je tady dost. Venku by to mohlo být ještě horší.ten stav mu začne vyhovovat. A pak ovšem přijdou tělesné příznaky - mykotické nákazy a plísně.
Lidé s tímto naladěním jsou snadno ovlivnitelní každým, kdo je jen trochu skeptický, kdo varuje. Sami jsou takovým varujícími ukazováky ! Jejich NE a NIKDY jsou až komicky kategorická. A jejich tvrdou skořápku jen málokdo dál zkouší silou rozbít Berou se takoví jací jsou, jen s rezervou a pochopením pro tu " natvrdlost" a zatvrzelost. Tihle " ořešáci" jsou náchylní k sentimentálním myšlenkám a raději se vrátí ke starým zvyklostem než by šli za svým novým vnitřním rozhodnutím. Jsou to staromilci. upadají do tradičních modelů, i těch ne zrovna dobrých. Konvenční představy a staré rodinné tradice je uspokojují více než současný duch doby, než jejich současný stav života.Spokojenost je spíš hraná než žitá.
Pouta minulosti jsou jako lano, kterými je přivázána jejich loď života. Druhý břeh je na dosah a vidí ho,jenže loďka má silné lano. Chybí tu kapitán, co by přikázal zvednout kotvy. To, co je drží až magicky u břehu je většinou nějaká událost - nestrávený partnerský vztah, nečekaná nepříjemná událost, která s nimi otřásla a oni ji nedokáží zpracovat. jak také, když je pryč. Jenže ji vnitřně nemohou ani pustit. Ne,ne, hlavně žádná svoboda ducha!
Lidé v tomto naladění se cítí jako věční outsideři. Cítí tlak v každé situaci. Souvislost lze hledat v podobenství jádra ořechu s velkým mozkem.To ve velkém mozku jsou činěna rozhodnutí. Lidé s tímto naladěním a následně s onemocněním plísněmi a mykózami, často v životě činí rozhodnutí, která jim zdánlivě mají dopomoci setřást vše, co je svazuje. Občas tím zničí to, co původně měli v plánu a jejich život pak ztrácí souvislost. Projekty nemají uspokojivý výsledek.
Negativní stav, který způsobí onemocnění bývá umocněn také jakýmsi omylem osobnosti, kdy převládá rozpačitost a zpožděné reakce na vlastní vnitřní impulsy. Ty jsou vybrány nesprávně a vedou člověka do ještě hlubších stínů. Člověk je už sice otevřený k impulsům zevnitř, jenže v rozhodující chvíli jakoby se odpoutal od plánu a vnitřnímu vedení se nepodřídí. Je jako neřízená střela.Orientuje se pak podle druhých lidí, kterým by se chtěl podobat a mine úkol, který mu dává a předkládá jeho vlastní duše. Často následuje zbrkle ty ideje, jež se mu nabízejí a není nijak schopen utišit se a uposlechnout vnitřní hlas a svou kontinuitu.
Kde hledat příčinu takového naladění?
V setrvačnost v existenční formě minulosti.
Je to zakletí, které člověk nerozeznává, protože to zpropadené “ zaklínadlo" přeslechl a tak ho nedokáže “ zlomit”.
Člověk se pak jeví tak, že si nedokáže zůstat věrný. Sám sobě. Rozpoznává se jen načas. uskočí od sebe sám.Chce mít krásný zámek a všude okolo si lidé staví chatrče,pak si postaví také chatrč. Chce zhubnout, ale cpe se sladkým. Chce okolo sebe lidi, ale napadá je. Chce mít děti, ale vysmívá se rodičovství.
Přechodně znejistí v situacích, kdy raději než,aby poslechl sám sebe, svůj rozum a cit, upřednostní ohledy na společenské konvence, někdy i nevhodně. Ostatní to tak také dělají, přece ! Nevypořádá se koncepčně se svou niternou změnou.
Na mykózy a plísně je možné podávat esenci vlašského ořechu, která převede člověka do transformovaného stavu tak, aby neomylně sledoval cíl života. Byl v toku života a nezůstával v zahnívajících meandrech. Aby se stal nezaujatým a otevřeným v každé situaci.
Po jejím podání člověk poznává zákonitosti ve změnách a umí se definitivně osvobodit ze stínů minulosti. Stane se otevřeným vůči vnitřním vnuknutím a imunní vůči vnějším vlivům. Uvědomí si, že je průkopník a “ pionýr “, který si zůstává věrný ve svých názorech. Jeho osobnost se stabilizuje a míjejí ho destruktivní vlivy. Nachází své vnitřní poslání a věnuje se mu naplno.
Květ, který zvládne průlom, uvolní cestu.
